Z Náměště nad Oslavou do Ivančic aneb skoro 40 kiláků kolem řeky Oslavy

Kdo říká že se u nás nedá najít romantická příroda, měl by si zajít na výlet kolem řeky Oslavy, které srdcaři neřeknou jinak než Oslavka...

Po předešlé výpravě do jeskyní jsme se rozhodli uskutečnit další z našich dosud odložených plánů. Výlet kolem řeky Oslavy se dá pojmout několika způsoby, záleží jen na tom, jakou turistickou značku si vyberete.

Čtvrtek 5. 6. 2018

9:27 Výchozí stanicí je pro nás Brněnské hlavní nádraží a rychlík R 666 Vajgar, jedoucí směrem do města piva Plzně. My však vystoupíme poněkud dřív, v Náměšti nad Oslavou.

První lapálie přichází záhy po nástupu do vlaku, obsadili jsme místenkami neoznačené kupé a radovali se, že se nám podařilo v jinak narvaném vlaku najít místečko. Naše radost však netrvá dlouho, jelikož 1 minutu před odjezdem se přiřítila skupina 6 lidí, která se začala hlasitě dožadovat našich míst s tím, že mají na tyto sedadla místenku. Znovu jsme ohledali venkovní značení kupé, ale po místenkách ni vidu ni slechu. Nakonec vzhledem k faktu že jsme vystupovali hned na další zastávce a zároveň si nechtěli kazit den nesmyslnými hádkami už od rána, jsme kupé vyklidili a umístili se do chodbičky v blízkosti dveří a WC. Z toho plyne jasné poučení, pokud chcete cestovat s rodinkou, zařiďte si k jízdence i místenku ať máte klid a nemusíte se hádat. (Místenky můžete mít i zadarmo když si je koupíte online na stránkách ČD).

10:10 Jsme v Náměšti nad Oslavou, naše cesta začíná. Vydáváme se po červené turistické značce. Náš cíl pro dnešní den, hrad Levnov, je vzdálen 20 km, nechceme se hnát, ale zároveň bychom neradi šli " vycházkovou" trasu. Chceme jít co nejvíce kolem řeky a užít si její krásu.

Zde máte na výběr ze dvou možností. Buďto se vydáte po zelené značce, která bude určena spíše rodičům s kočárky, nebo zvolíte červenou značku, která vás zavčas upozorní na fakt, že je "Jen pro zdatné turisty, za vyššího stavu vody za námrazy a sněhu neprůchodná"! Toto varování neberte na lehkou váhu, cesta se zpočátku nejeví nijak zákeřně, nicméně obsahuje poměrně dost skalních přechodů kde je doporučeno držet se pomocných řetězů, mnoho popadaných stromů a úzkých míst, která projít i samotnému člověku dá už celkem práci. Udělejte si prosím představu u fotografií v galerii.

10:43 Jsme na odbočce u Velkopolského dvora. Cesta zatím vedla převážně polní cestou a po asfaltové silnici. Od rozcestníku pokračuje památnou alejí zvanou "Alej ke mlýnu", na jejímž konci se nachází železniční přejezd a cesta zahýbá doleva v les.

11:06 Rozcestí u Vlasáka, zde se nachází LDT Jiskra. Areál disponuje bazénem, chatami, prostory pro postavení stanu a nekvalitním dýdžejem, jehož otřesná, nekonečně se opakující hudební smyčka je slyšet na kilometry daleko a kazí dojem z poklidného údolí kolem řeky. Zde Vás také, jak jsme zmínili již v předchozím bodě, upozorní turistické tabule na náročnost trasy...

Ještě máte čas se vrátit do Oslavan a jít po zelené :-)

11:32 První přechod skalky s pomocným řetězem. Naštěstí je sucho a neklouže to, nicméně dokážeme si tuto situaci představit.

11:38 Další místo, které není vhodné pro kočárky, poměrně strmý výlez na skalku s pomocnými řetězy. Z vršku je krásný pohled na řeku a na cestu pod Vámi. Podaří-li se Vám dostat ze skalky dolů, všimněte si po levé straně krásného osadového totemu. V tomto místě často stanují turisté a zdá se, že jim tu nic nechybí, ohniště, voda, příroda a klid. Dokonce ani hudební produkce od rozcestí u Vlasáka už tu není slyšet. Na cestě je spousta popadaných stromů a pozor nejsou to žádní drobečkové ale pořádné statné stromy s množstvím větví, takže cesta občas připomíná opičí dráhu.

12:00 Nalézámeúžasné místo k odpočinku a obědu, placatý kámen v těsné blízkosti řeky. Ideální místečko pro smočení nohou. Vytahujeme oběd, relaxujeme a s obavou pozorujeme tvořící se mračna. Trošku nás to trápí, ale nás přeci nic nerozhází...klidně poobědváme, popijeme a vyrážíme dál.

13:06 Děláme odbočku k hradu Lamberku, začíná poprchat a hřmí. Pokud očekáváte nějakou zříceninu, budete zklamaní, z hradu totiž nezůstalo krom terénních nerovností skoro nic. Nebýt pamětní a informační desky těžko byste řekli, že zde někdy něco stálo. Vyhlídky kolem jsou ale parádní a poskytují fantastické pohledy do údolí a právě jeden takový pohled nás nenechává v klidu.

Bouřka, kterou slyšíme se totiž tvoří defakto přímo nad námi a co víc jde naším směrem. Není tedy už otázkou, zda nás potká, ale kdy.

13:20 Rozcestí za hradem nás informuje, že půlka dnešní cesty je za námi. Pokračujeme tedy dál víceméně po vrstevnici na červené značce a míjíme četná suťová pole, procházíme úzké stezky a snažíme se utéct bouřce, což se nám bohužel moc nedaří.

13:45 Objevila se před námi chatová osada táhnoucí se podél řeky a krom ní se objevil i déšť. Rozhodujeme se, zda máme jít dál a jdeme. Déšť ale sílí a začíná pršet i odspodu. Vybíráme si první opuštěnou chatu s verandou a zastavujeme, jít dál nemá cenu. Teď už neprší, ale přívalově leje. Cesta se mění v potůčky a tůňky. Nevíme, jak dlouho bude pršet nicméně od Lamberka se obloha jasní.

14:20 Skoro neprší, a protože nás už stání v suchu omrzelo, vyrážíme, stále ještě s pláštěnkami, dál. Cesta je rozmáčená a plná vody. Je tu spousta krásných chat ale cesta jim vede přímo pod nosem.

14:50 Jsme u Skřipiny na levém břehu a vylézá sluníčko, které mění cestu v parní lázně. Napršená voda se začíná rychle vypařovat a nad cestou se vznášejí obláčky páry. Takhle nějak se tedy cítí knedlík při napařování?

Cesta pokračuje loukou stále kolem vody a nakonec se po široké štěrkové cestě stáčí doleva k lesu.

15:31 Celí zpocení funíme do kopečka vstříc další zřícenině hradu s, pro brňáky známým, jménem Kraví hora alias Monte Bú. Zde už poznáte, že jste u zříceniny. Půlkruhové kamenné zdi jakoby přímo naznačovali dávnou velikost tohoto sídla. Kocháme se hradem a snažíme se vyvětrat naše skrz naskrz zpocené oblečení. Cesta od hradu dolů je široká, lemovaná všudypřítomnými bramboříky a místy pokrytá jílovitým blátem, o jehož lstivosti se Cukřík přesvědčil na vlastní nohy.

15:55 Cesta nás dovedla klesáním až mezi chatky v další chatkové oblasti a vede nás přes brod Oslavkou. Pro ty z nás, kteří si na cestu vzali sandály je brodění jednou velkou radostí, protože voda projde skrz, kameny necítíte, osvěžíte se a sandály velmi rychle schnou. Za brodem nás vítá rozcestník, jsme u Senoradského mlýna. Dál pokračujeme, hlavně díky předcházejícímu dešti, celkem adrenalinovou cestičkou ve srázu nad Oslavkou. Je tu málo místa i pro jednoho a na jednom místě je nutno zdolat pár ocelových schodků. Nic pro lidi trpící závratí.

16:10 Na rozcestníku pod Levnovem nás na první pohled upoutala jeho podobnost s rozcestníkem ze seriálu *M*A*S*H* a nápadná cedule určující směr ke kantýně vzdálené cca 300 metrů. Je sice státní svátek, ale my doufáme, že bude otevřeno. Něco na osvěžení by bodlo je opravdu horko a dusno.

16:20 Kantýna je fajn místečko, kde se schází trempové, čundráci a místní. Mají otevřeno a my máme radost. Nic lepšího jsme si ani nemohli přát. Čepují tu pivo a žlutou, dá se tu koupit i něco malého k jídlu. Ceny jsou lidové, sklenice čisté a můžeme jen doporučit!

16:40 Jsme odpočatí a vyrážíme vstříc zřícenině hradu Levnova. Před námi je naše dnešní poslední stoupání. Máme dostatek času a tak nikam nespěcháme. Musíme si sice ještě najít místo na nocleh, ale vzhledem k tomu že máme oba hamaky a ty jak známo se dají upevnit v podstatě kdekoli.

17:09 U rozcestníku pod hradem Levnov si všímám, že cca 1 km odtud se nachází turistický přístřešek, což se nám jeví jako výborná varianta k noclehu. Pokračujeme však dál do vrchu a konečně před sebou spatřujeme vrcholky Levnova.

17:30 Jsme tu. Cíle dnešní cesty jsme dosáhli. Vyškrábali jsme se kopečkem nahoru a usadili se na skalku přímo nad hradbou hradu. Rozkládáme na vyhřátou zem pláštěnky a vybavení, které necháváme proschnout. Kolem nás se rozprostírá úžasná vyhlídka.

V dálce je vidět Mohelská step, Dubňany či JE Dukovany. Co nás ale zajímá víc, jsou mračna táhnoucí se na obzoru v dálce, mající ocelově šedou barvu. Chvíli se radíme a nakonec se shodujeme na tom, že bude nejlepší jít omrknout ten turistický přístřešek. Víme, že máme čas, a proto si dopřáváme oddech, klid a ničím nerušený pocit sounáležitosti s okolní přírodou.

18:20 No nic, je tu krásně, ale musíme najít klidné místo na jídlo a ke spaní. Vracíme se tedy zpět k rozcestí pod hradem a pokračujeme dál k turistickému přístřešku s kouzelným jménem Panorama.

18:50 Jsme jako ve snu, před námi se objevuje nádherný přístřešek celý z masivního dřeva se dvěma stoly a čtyřmi lavicemi. Jméno Panorama nedokáže vystihnout ten úžasný výhled, jaký zde máme. Nikdo tu není, je už celkem pozdě. Je to jako 5- ti hvězdičkový hotel. Během pár minut máme vše nachystáno. Nataženou hamaku, Cukřík se rozhodl spát na k sobě sražených lavicích. Na malém plynovém vařiči připravujeme kafe a jídlo. Drobnou vadou na kráse by pro někoho mohla být přítomnost sršního hnízda v dutině stromu u cesty, hned před přístřeškem. Nám to ale moc nevadí, sršně v noci stejně jako my spí a nebudeme-li se jim plést do cesty, nechají nás jistě být.

19:55 Objevil se tu klučina, co naslepo vyrazil prvním vlakem z Brna, který mu odtud jel, do světa. Spěchá do Ketkovic na bus, odtud pak zpět do Brna a my mu držíme palce, ať to stihne. Je přeci jen už celkem pozdě.

20:25 Začíná opět pršet, tentokrát je to ale jen zahradní deštík, který i tak odhaluje drobnou slabinu našeho bydlení. Fouká-li vítr od údolí směrem k boku přístřešku, prší do něj a i na naše postele. Naštěstí jsme plánovali spát úplně v lese a máme s sebou plachtu proti dešti. Napínáme ji tedy na bok a tím problém řešíme.

21:10 Kolem panuje ticho, sršně už nelétají, jen z údolí se ozývá tiché bubnování, rozhodujeme se jít spát, abychom mohli brzy z rána, dřív než začnou chodit lidi, pokračovat dalších 15 km do Ivančic. Ležíme asi 10 minut, když se začnou z lesa za námi ozývat výkřiky a lidské hlasy. Teď? O půl 10 večer? V téhle tmě? Bez baterek? Podle hlasu jde o dítě cca 10 -15 let a dospělého muže. Nakonec nás hlučíce a překřikujíce se míjí, dohadují se, zda v přístřešku někdo spí či ne. Poměrně nakvašeně odpovídám, že ano, načež se ozývá smích a hlasy mizí v dáli. Opět se uvelebujeme a znaveni cestou usínáme.....