Jeskyní Netopýrkou k podzemnímu potůčku

Po dobrodružném nočním výšlapu přes Javorníky jsme se rozhodli prozkoumat jeskyni Netopýrku poblíž Ochozu u Brna, která byla v našem hledáčku již delší dobu. Několikrát jsme v ní už byli, ale nikdy jsme se nedostali až k onomu podzemnímu potůčku cca 18 metrů pod povrchem. 

Je krásné sobotní ráno a naše čtyřčlenná skupina 3 muži a 1 žena, pomalu vyráží vstříc novým poznáním.

Naši cestu začínáme na autobusové zastávce autobusu č. 201 v Brně Židenicích u nádraží ČD. Tento spoj  nás dopraví do Ochozu u Brna odkud  vyrazíme po modré turistické značce směrem k místním jeskyním. 

Cesta je poměrně široká s přehledem ji zvládnou i rodiny s dětmi či kočárky. Pozor je nutno dát po vydatnějších deštích, kdy může být cesta rozblácená. 

Máme v plánu navštívit dvě jeskyně, o Netopýrce již byla řeč a druhou vyvolenou je jeskyně Malčina pověstná svým hluboce lepivým blátem.

Cesta po modré značce nás přivádí k rozcestníku u Ochozské jeskyně. Zde je výborný výchozí bod pro zkoumání okolí. Jeskyní je zde totiž povíc a spousta z nich je volně přístupná i bez vybavení. Za všechny bych jmenoval především jeskyni Pekárnu, známou četnými archeologickými nálezy a Ochozskou jeskyni do níž sice není umožněn volný vstup, ale Česká Speleologická Společnost do ní několikrát do roka pořádá prohlídky s průvodcem.

Od rozcestníku je to k jeskyni Netopýrce už jen kousek, ve chvíli kdy se dostanete k turistickému přístřešku, jste již v podstatě téměř pod jeskyní. Stačí vám sejít doleva dolů a přejít, většinou vyschlé, koryto potoka a pěšinkou vyšlapanou ve svahu dojít až ke vstupnímu portálu jeskyně.

Jeskynní portál je poměrně velký a po pravé straně cca 4 metry od vchodu je odbočka do prvního tmavého prostoru jeskyně, zde už budete světlo určitě potřebovat.

Naše čtyřčlenná skupina se pomalu začíná převlékat do průzkumného oblečení. Ženská část týmu tvoří technickou podporu a spojku mezi námi a okolním světem pro případ, že by se někomu v jeskyni něco stalo.

Protože se tentokrát plánujeme dostat až k podzemnímu potůčku, jsme vybaveni silnými čelovkami, ochrannými přilbami a lezeckým a jistícím materiálem, jelikož nikdy nevíte co se může stát a je lepší být připraven. 

Zároveň si na skalnatém svahu před jeskyní ještě opakujeme lezecké, slaňovací a jistící postupy, což nám zabírá asi hodinku času, protože jsme tu za odměnu a ne za trest a tak nikam nespěcháme.

Konečně je vše připraveno a můžeme vyrazit. Zrovna ve chvíli kdy zapínáme čelovky a nasazujeme přilby se objevuje pod jeskyní tříčlenná rodinka vybavená minisvítilnou z kola a světlem mobilu. A proto že jsme dobráci od kosti, bereme je za svitu našich světel alespoň do prvních dvou dómů jeskyně, kde se lze s trochou opatrnosti pohybovat zcela bezpečně.

Když se rodinka dostatečně pokochala vyprovodili jsme je zpět ke vstupu a pokračovali v naší cestě. 

S sebou neseme své věci zabalené ve vodotěsných batozích. 

První dóm jak už jsme psali se nalézá na pravé straně cca 4 metry za vstupem do jeskyně. Hned z kraje musíte jít opatrně jelikož cesta klesá po poměrně hladkém blátě a kamenech a může to klouzat.

Dostanete se do prostory o velikosti cca 3,5 x 2,5 x 4 metry(dxšxv), kde se můžete vzpřímeně postavit a pokračovat dál. Zleva obejdete balvan a sestupem o nějakých pár desítek centimetrů níž se dostanete do druhého, většího dómu, řekněme 8 x 5 x 6 metrů oválného tvaru. Zde můžete obdivovat převážně zbytky (díky všem neukázněným návštěvníkům) krápníkových brček, sintrové náteky, sintropády a houby na stěnách v různých barvách od bílé přes rezavou.

Podíváte-li se pozorně najdete na levé straně těsně za průchodem mezi oběma úvodními prostorami chodbu nevelkého průřezu, která z počátku klesá mírně dolů do zůžení a následně se stáčí doleva a lze ji projít v podřepu bokem.

Pokud chcete jít k podzemnímu potůčku, tak račte dál, cesta je otevřená. V místě kde se chodbička stáčí doleva je už opět místa dost i na částečný stoj. 

Po cca 4 - 5 metrech chodba končí síňkou kruhového průřezu kde se dá i stoupnout, zde necháváme ukryty některé batohy s oblečením. Vrátíte - li se o cca metr zpět uvidíte při pohledu k síňce napravo další otvor. Tímto prostupem se dostanete do dalšího prostoru s několika odbočkami. !!!Pozor! Přechod mezi chodbou a touto síňkou je menší sráz, kde se musí pomalu, jinak hrozí při neopatrném pohybu úraz!!! 

Síňka se svažuje k levé straně a jde-li Vás víc je nutno k tomu přihlédnout a vyčkat až se předchozí průzkumník posune dál. Při pohledu od vstupu do síňky je nahoře vlevo vidět menší chodbička, kterou budeme pokračovat dál. Hned z kraje chodbičky nám ale v cestě stojí balvan, který je nutno za sedu překročit. Zdá se to jako snadný úkol, ale občas nám trvalo, něž jsme přišli na to jak si uspořádat končetiny tak, aby to šlo provést. Chodbička však není dlouhá a téměř okamžitě přechází do další síňky. Stojíte-li v chodbičce, bude přímo proti Vám další chodbička plná sedimentů. Jde o slepou chodbu končící po pár metrech. 

Síňka má po levé straně propad o skoro  metr dolů, kde je vidět úzká cestička klesající dál do hlubin. Vydáváme se tedy se vší opatrností po ní a po pár krocích docházíme k vytouženému stanovišti u traverzy nad vertikálou, odtud už je to k podzemnímu potůčku jen pár metrů a budete-li absolutně potichu, uslyšíte ho.

Do tohoto místa se dá, za maximální obezřetnosti a s dostatečným světlem, dostat bez jakéhokoli speciálního vybavení, ovšem nutno počítat s nějakou tou blátivou šmouhou na oblečení.

Jsme před vertikálou hlubokou cca 2,5 metru, prostory kolem jsou veliké tak akorát pro 3 lidi a proto zaujímáme strategické pozice. Jelikož přesně nevíme co nás ve vertikále a pod ní čeká máme s sebou lezecké jistící vybavení. 

Proto prvním bodem našeho sestupu je, vytvoření jistícího stanoviště, což se nám celkem uspokojivě daří a zanedlouho se Cukřík jako první vydává k sestupu do hlubiny. 

Cukřík je zajištěn na laně a přes kladku. Pomalu se bokem zasouvá do úzkého vstupu do vertikály a počíná se spouštět dolů. Odhad byl správný vertikála má 2,5 metru a téměř okamžitě přechází do zpočátku vodorovné plazivky, která se mírně stáčí pod skalním ostrohem doprava. 

!!!Pokud trpíte klaustrofobií, máte tendenci panikařit nebo jste více silnější postavy do plazivky nelezte, hrozí zaseknutí a vážné ohrožení na životě!!!

Cukřík se tedy začíná zasouvat píďalkovitými pohyby dál, netrvá to dlouho a zhruba 4 metrovou plazivkou se dostává na cca 1 - 1,5 metrový převis nad podzemním potůčkem. Zde se ukazuje výhoda lezení plazivkou nohama napřed. Umožnilo mu to snadný sestup z plazivky až dolů k vodě.

Hurá jsme tam!!!!

Přestože ještě předevčírem lilo jako z konve jsou v potůčku jen cca 2 cm vody - křišťálově čisté . 

Dole tráví Cukřík skoro 15 minut a následně se vrací stejnou cestou zpět. Napřed tedy nahoru k plazivce a následně, tentokrát už po hlavě, ale stále po zádech směrem k vertikále, kde se musí posadit a vyškrábat se k nám. Cestou zpět ještě pořizuje pár speleo snímků.

Zde se naplno uplatní uvázání na jistící lano, v případě že by mu po hladké stěně vertikály sklouzla noha, lano ho v jistítku zabrzdí a nedojde k úrazu. 

Dostáváme Cukříka ven a dolů se stejným způsobem spouští Sigurd, a následně i já. Zrovna ve chvíli kdy spouštíme Radka dolů ozvou se nad námi hlasy lidí a ptají se nás kam se tudy dá dostat. Chvíli si jen tak povídáme  a pak se loučíme. Následně nás trošku rozhodí fakt, že určitě museli jít kolem uschovaných batohů a doufáme, že je ještě někdy uvidíme...To už ale lezu dolů a podařilo se mi (jakožto nejširšímu ve skupince) v plazivce zaseknout ramenem o skalní výstupek a nešlo se hnout. Chvíli jsme si tam jen tak ležel a vychutnával ticho a potom se zapřením nohy uvolnil. Každou takovouto situaci musíte řešit s klidem a nepanikařit. Panika vše jen zhorší. Dolů k potůčku už je to brnkačka, máme radost. Všichni jsme byli dole a i když víme že je to jen polovina úspěchu a důležité je dostat se hlavně nahoru, už teď nás hřeje pocit radosti a štěstí.

Vysoukali jsme se ven pře vertikálu stejnou cestou jako prve Cukřík a plni radosti jsme si zatleskali :-). 

Postarali jsme se aby po naší návštěvě nezůstalo v jeskyni ani památky a stejnou cestou vyrazili vstříc dennímu světlu a jeskyni Malčině, naše batohy jsou tam kde jsme je nechali a my děkujeme za nevšední zážitek.

K lezení v jeskyních je potřeba přistupovat s ledovým klidem a s obrovskou dávkou pokory a respektu. Kdo hledá v jeskyni pouze adrenalin, zadělává si na pořádný malér....