Expedice do Rudického propadání
Rudické propadání leží ve střední části CHKO Moravský kras severně od města Brna, poblíž obcí Jedovnice a Rudice. Spolu s Býčí skálou tvoří druhý nejdelší jeskynní systém v České republice o celkové délce přes 12 kilometrů.
Rudické propadání je nejmohutnější propadání v Moravském krasu. Vody Jedovnického potoka postupně padají do hloubky 86 metrů, čímž se tvoří jeden z nejvyšších vodopádů u nás. V jeskyni se také nalézá Rudická propast (-153 m) , nejhlubší česká suchá propast, a Obří dóm (75 x 20 x 70 m dšv), jedna z největších jeskynních prostor v Česku. Srbský sifon pak tuto jeskyni spojuje s Býčí skálou.
A my se dnes tj. 11.8. 2018 do tohoto přírodního skvostu podíváme.
4:35 Vstávám brzy, jelikož nevlastním automobil musím se do Rudice dopravit jinak. Využívám proto IDS JMK a nočními linkami se dopravuji na Brněnské hlavní nádraží, kde nabírám Sigurda a Cukříka. Odtud pak společně pokračujeme na Starou Osadu z níž v 6:12 odjíždí spoj linky č. 201 směr Jedovnice.
6:12 Pohodlně usazeni, diskutujeme o první části naší výpravy. Cesta do Jedovnic trvá necelou hodinu tzn. dorazíme kolem sedmé hodiny ranní a budeme tedy mít více než hodinu a půl do začátku celé akce. Ve hře je několik možností jak naložit s nadbytečným časem, nakonec ale vyhrává návštěva pískovny Seč, nalézající se jihozápadně od Rudice. Pozor v mapách je pískovna označena jako bývalý lom, nicméně lom je pořád sporadicky těžen a proto je do něj oficiálně přístup zakázán, nicméně pro atraktivnost lokality je tolerován. Takže opatrnost je namístě.
7:00 Jsme v Jedovnicích a začíná pršet. Předchozích 5 týdnů ani nekáplo, je to jak naschvál :-) Nedá se nic dělat, přebíháme na zastávku autobusu směr Rudice. To už celkem slušně prší.
7:05 Huráá je tu autobus naskakujeme dovnitř a doufáme že brzy přestane pršet. Zanedlouho jsme v Rudici, pořád ale prší a nám se zaboha nechce moknout a někde pak bezmála hodinu a 3/4 pobíhat mokří. Cukřík vytahuje konzervu masa, řka že je čas na snídani. Zatímco se občerstvuje, přestává pršet a my se rozhodujeme vyrazit k pískovně.
7:45 Jsme u pískovny. Je to jako pohled na pestrou paletu malíře. Stěny hýří barvami od bíle, žluté, přes červenou až do fialové. Obcházíme lom dokola a kocháme se scenerií jako z pravěku. V písečných přesypech vyrůstají borovice či modříny a uprostřed lomu se nachází nevelké, díky rozpuštěným látkám z písku, mléčně bílé jezírko. Dají se zde nalézt křemenné geody a zkameněliny.
8:30 V lomu trávíme něco přes hodinu a pomalu pomýšlíme na cestu k větrnému mlýnu v Rudici u nějž na nás bude čekat náš dnešní průvodce, velký pan jeskyňář Alois Nejezchleb a dalších 8 návštěvníků Rudického podzemí.
8:45 Vcházíme do jeskyňářské základny poblíž větřáku a náš průvodce nás vřele vítá. Je tu pro nás nachystáno kompletní jeskyňářské vybavení. Overaly, broďáky (vysoké holinky), opasek a helma se světlem. Oblékáme se do overalů a nemůžeme se dočkat.
9:10 Vyrážíme. Naše dvanácti členná skupinka prochází posekanou loukou směr propadání. Prvním cílem je horní vchod. Zde se nám dostává vyčerpávajících informací o dramatickém objevování prostor Rudického propadání počínaje rokem 1802 a starohrabětem Hugo Salmem, který polovinu cesty dolů zdolal v běžné jezdecké obuvi.
9:25 Sestupujeme do jeskynní cestou k uzamčeným vratům od horní chodby. Před námi je 15 ocelových žebříků po nichž naklesáme 112 metrů dolů do Hugonova dómu, kde bouří vody Jedovnického potoka. První žebřík je hned za dveřmi a první cca 3 metry je veden pod malým sklonem aby se následně změnil v kolmý. Všichni ze skupiny to zvládají a takto se pokračuje dál. Vzhledem k tomu že už za prvním žebříkem jsou místa bohatá na louže a bláto, je nutno dávat při slézaní žebříku pozor. Držet se pevně a došlapovat stabilně na příčky. Na žebřících nejsme nijak jištěni a padat se nám nikomu nechce.
10:00 Slézáme poslední a tuším i nejdelší žebřík, který šikmo protíná již zmíněný Hugonův dóm. Z poslední příčky doskakuji přímo do jezírka tvořeného vodami Jedovnického potoka. Dole jsme mezi prvními a tak máme čas se pořádně rozkoukat a prozkoumat vodopád. Při pohybu v hlubší vodě se brodící holinky pěkně tisknout k nohám a vzhledem k tomu, že je voda studená máme občas pocit že nám snad teče dovnitř. Ale to je opravdu jen a jen pocit.
10:10 Dole jsme již všichni a tak pokračujeme směrem k "Prostřílenému sifonu" a skrze něj do přirozeného koryta potoka až k prvnímu lanovému traverzu přes hlubší místo. Letos je jak všichni asi dobře víte málo vody a tak se dá s troškou šikovnosti toto hlubší místo projít i mimo traverz. Za traverzem následoval krátký úsek cesty korytem a další série traverzů. Tyto byly narozdíl od prvního, kde bylo spodní lano z části pod vodou, vedeny na vodou. Tuším že zde byly celkem 3 - 4 sekce lan na nichž se bylo nutno při přelézání z jednoho na druhé otočit či udělat vetší krok. Trošku tělocvik ale nic co by se nedalo zvládnout. Nikdo se netopí jde se dál.
10:45 Teda zatím se nikdo netopí, což se může rychle změnit. Jsme v místě kde se cesta lomí do pravého úhlu a je nutno překročit tekoucí vodu a pokračovat dál. Instrukce z čela skupiny zní jasně, je potřeba udělat větší dlouhý krok a překročit, jinak se budeme koupat. No přiznáváme že to není zrovna snadný úkol, stěny jsou kluzké a není se pořádně čeho chytit, takže se klidně může stát že tam zahučíte a poplavete si. Naštěstí to zvládáme a pokračujeme nízkou chodbičkou po pravé straně, kde je nutno jít ve dřepu. Vylézáme za vodními peřejemi s názvem " U Hastrmana". 'Již podle názvu jde poznat že se jedná o místo kde se dá nedobrovolně vykoupat. Teprve teď si všímáme cesty, která vede paralelně s tou nízkou chodbou z níž jsme právě vylezli, nicméně je protékaná vodou a kdo by ji chtěl projít musí jít v rozporu a potom mistrně přeskočit jinak udělá žbluňk.
11:00 Cesta dál vede korytem potoka a postupně si všímáme její narůstající výšky ale co víc, začínají se objevovat první větší sintrové náteky a baldachýny.
11:15 Vítá nás bod kterému se říká "Tipeček". Zde se pomocí vrtu jímá křišťálově čistá pitná voda pro Rudici. Zde v podzemí jsou dvě místa kde se dá voda přímo pít. Jedno kousek od Tipečku a o druhém si povíme za chvíli.
11:30 Došli jsme k místu, kde do podzemního koryta Jedovnického potoka ústí "Rudická propast", hluboká 153 metrů. A kousek od ní se nachízí symbol Rudického propadání sintrový útvar "Kašna". Na jejím vrcholu se nalézá zkamenělý dřevěný žebřík, který zde byl roku 1922 zanechán a od té doby zde zarůstá sintrem. Rychlost narůstání sintrové hmoty je zde až několik mm za rok.
Je zde také k vidění sintrová čarodějnice, kterou ale nešlo bez odpovídajícího vybavení dostatečně kvalitně vyfotit.
Ve zmíněné kašně je také již dříve avizované druhé místo s pitnou vodou, tvořené malou studánkou.
11:45 Pokračujeme dál cestou vodní a obdivujeme sintrové útvary různých barev podle druhu příměsí.
12:00 Objevujeme konec starého propadání, které bylo až do roku 1958 koncem jeskyně, v tomto roce došlo k horolezeckému průzkumu a byla objevena "Chodba vzdechů" (mezi námi jeskyňáři známá i pod názvem "Ku*va chodba"), do které se dá dostat po žebříku. Kolem žebříku není místa nazbyt a také je nutno se občas vhodně natočit kvůli různým výčnělků. Na konci žebříku je nutno se přesunou do Chodby vzdechů po levé straně a přidržovat se přitom nataženého lana jelikož to klouže a hrozil by pád. Chodba má ze začátku stoupající charakter a mění se i její výška, která s přibývajícími metry klesá. Zde už je třeba jít po čtyřech či se místy plazit a dávat pozor na hlavu. Sem tam se taky zanoříte do některé z mnoha louží plných vody.
Na konci chodby je vhodnější lézt nohama napřed. Je zde totiž žebřík, z několika dílčích částí, vedený poměrně úzkými místy.
12:30 Slezením žebřů jsme se ocitli v "Novém propadání". A pokračujeme dál k přítokovému sifonu "Staré řeky", který je cílem budoucího bádání jeskyňářů, neboť bylo barvícím experimentem dokázáno, že část vody pochází ze závrtu Svážná studna u Lažánek. Cílem je dostat do tohoto místa elektřinu a čerpadlo, sifon vyčerpat a pokusit se objevit možné další rozsáhlé jeskynní prostory.
Dáváme se dál širokou chodbou, která často mění svoji výšku, takže na některých místech se musí jít v podřepu či po kolenou. V tůňkách okolo "cesty" se nám podařilo spatřit i ryby a žáby. Nejspíše je sem splavil nějaký (dávný) vytrvalý déšť.
12:45 A je to tu, vcházíme do "Rudického dómu" kam ústí komín o výšce 155 m který těsně nedosahuje povrchu. V roce 2010 došlo k propadu vozovky na Tumperku. Tento výmol o objemu cca 4 krychlové metry zeminy byl jeskyňáři zajištěn. Pokud se podaří proniknout sedimenty do komínu nad Rudickým dómem vznikla by se 185 metry nová nejhlubší suchá v ČR. Tudy by pak jeskyňáři rádi natáhli elektrické vedení pro čerpání sifonu u Staré řeky.
V Rudickém dómu naše cesta končí, dál se již nedá pokračovat. Následující tok potoka začíná plazivkou zanášenou sedimenty. Jeskyňáři se mohou doplazit do "Balvanitého dómu" a další plazivkou až do "Obřího dómu". Za ním následují už jen polosifony a celá cesta propadání je zakončena "Srbským sifonem", který odděluje Rudické propadání od Býčí skály.
12:50 Vracíme se zpět a dokumentujeme co jsme nestihli nebo neviděli při cestě sem. Opět si opakujeme prolézaní Chodbou vzdechů, slézání a vylézání nesčetných žebříků, přelézání traverzů, pití vody a skok přes skalní ostroh. Uteklo to rychle a jsme v Hugonově dómu. Čeká nás 112 metrů stoupání po 15 žebřících...lezeme na horu a po necelých 25 minutách vidíme vstupní vrata...
Po více jak 5-ti hodinách poprvé vidíme denní světlo, už neprší. Dělá se jasno a horko. Naše kroky míří zpět do jeskyňářské základny, kde celí propocení sundáme overaly a rozloučíme se s naším průvodcem a zbytkem těch super lidiček co tam byli s námi....